Jo, psát recenzi na poezii, nota bene milostnou lyriku, to není jen tak. U prózy je to něco jiného, tam se dá zhodnotit konstrukce fabule, stylistika, jazykové prostředky, vypravěčská dovednost, gradace příběhu, pointa, myšlenková hloubka a kdesi cosi. Jenomže lyrika je jiná písnička.
Báseň je předivo utkané z materiálu tak subtilního, že jakýkoli pokus o systematickou analýzu beznadějně selhává. Niterné emoce autorovy jsou totiž obtížně přenosné, ne-li přímo nepřenosné. A kdo si může tvrdit, že to básník napsal špatně? Ne, není to špatně a ani nemůže být, bylo-li to napsáno s upřímnou opravdovostí. Jistě, toto konstatování nesedí na básně napsané s vysloveně elementární neumělostí, ale takovou poezií by se žádný recenzent ani nezbýval.
Stručně se zmíním o autorce: jedná se o její prvotinu publikovanou tiskem, ovšem debut v pravém slova smyslu to není. Marika již publikuje jinými způsoby řadu let. Profesionálně se pohybuje ve světě knižního vydavatelství, ovšem sama jde s kůží na papírový trh až teď.
Sbírku "Milovat se " tvoří 31 básní, poskládaných do poměrně různorodé mozaiky. Vedle vysloveně procítěných introspekcí se tu "vyhřívají" žhavě erotické kompozice, vystřídány čtverácky humornou nadsázkou. Společným znakem všech dílků kompozice je nevídaná autorčina jazyková hravost. Marika používá slova s takovou rozverností, až to připomíná dětskou hru … a výsledkem je nesmírně osvěžující počtení, které okouzlí i zarytého odmítače poezie. Co se týče formy, jedná se o vázaný verš, ovšem místy vázaný hodně nevázaným způsobem. Nebo spíš svérázným. Šibalským.
No, a už zase narážím na ten problém, s nímž jsem
vlastně začal: snažím se tu analyzovat něco, co analyzovat nelze. Nechám toho a
raději připojím úryvek z oficiální anotace, dále jeden moc pěkný čtenářský
komentář, a pak samozřejmě pár básní jako ochutnávku …
… Hravá láska plná
něžné erotiky a rafinovaného škádlení. Ostražité obavy o bezpečí vlastního
nitra. Pravdivé slzy štěstí i smutku. Vášnivá shledání i bolavá loučení. To vše
patří k milování.
… Není to lyrika
sladkobolně ufňukaná. Je to cituplná kantáta vyzpívaná s kultivovanou
originalitou, vyvěrající ze srdce sebevědomé ženy. Ženy, která se nenechá jen
tak něčím zlomit.
… Skutečná poezie
připlouvá k básníkovi na vlnách pocitů subtilnějších než motýlí křídlo.
Skutečná poezie
Mariky Korcové je skutečná … (úryvek z oficiální anotace)
Nechte si sbírku u
postele ... Čtěte ji před spaním...
Silné emoce a
pravdivé obrazy vystoupí ze sbírky Milovat se, potichu se vkradou do vašich
snů. Ty pak změní noc v čas lásky, který nad ránem nebudete chtít opustit.
Je to nádherná malá
kniha s velkými rýmy.
(Kateřina Daňková)
Milování
Mé nehty vryté do kůže
a tvoje zasténání.
Tak budiž, když to pomůže,
bolavé milování.
Své nehty vrývám do ramen
a souzním s tělem tvým.
Ač v záhadách jsi zahalen,
tak vím, že víš, že vím.
Tvé zuby vryté do kůže
a tělo samý šrám.
Tak budiž, jako na růže
dnes k Tobě uléhám.
A v touze, jež je šílená,
se potápím i sním,
když hledím na Tvá ramena,
když tančím s tělem tvým.
A ty víš, proč ta proměna.
Už nebojím se pout.
Jsem konstantní i proměnná,
jsem žhavé lávy proud.
Tak v závoji tmy plyne noc
a sladký měsíc hvězdy chrání.
Můj vzlyk. Mám volat o pomoc?
A pak… Tvé sladké zasténání.
Chci něco opravdu společného
Ach pane, jste tak netečný
já hrob chci s Vámi společný.
Což jedna žena unavená
kosti své složí beze jména ?
Mým kostem se Vaše kosti
totiž líbí, pane, dosti.
A nechci pane, vážně sama,
být někde v hrobě zakopaná.
Kdybyste měl však v sobě cit,
mohla bych Vaším žebrem být.
Tak buďte pane statečný,
já hrob chci s Vámi společný,
možná i život, chcete-li
můj „nestatečný příteli.“
Nic v životě prý není jisto.
Kdo půjde první – drží místo ? !
Nemysli jenom na sebe
a buď mým věčným sousedem.
Vím, že Tě zase nas…
tak už mi slib tu parcelu !
Na tuto ukecanou stránku vypouštím vše, co nějak souvisí s mou literární tvorbou. Zejména úvahy o ní, informace o tom, co chystám, "ochutnávky" nových věci apod.