5. září 2019: novinky jdou do světa
V první řadě konečně došla do finále předlouhá cesta přípravy sborníku mých povídek, vydaného pod názvem Tenčí než vlákno pavučiny. O práci na něm jsem obšírně informoval v předchozích příspěvcích. Těšit se můžete na záhadný a zároveň napínavý příběh o spisovateli detektivek, který se zaplete do případu vraždy, aby poté musel sám bojovat o holý život. Další povídka líčí zlomový okamžik v životě obyčejného továrního dělníka a ušlápnutého manžílka v jedné osobě, konfrontovaného se svou životní prohrou - co s ní provede? To se dočtete v knížce. Třetí příběh je jakousi pesimistickou vizí více či méně blízké budoucnosti, vyprávějící o tom, co dokáže s člověkem udělat zásadní životní nouze. Aby bylo trochu veseleji, čtvrtá povídka nás zavede do prekérní situace, v níž se ocitl slabošský vesnický donchuán, neschopný postavit se čelem vůbec ničemu a nikomu. A pátá historka přenese čtenáře na začátek 18. století a vypráví o tajemném průběhu první zakázky mladého architekta, nuceného předvést mnohem víc, než jen stavitelské umění.
Více jak polovinu knihoplochy zabírá závěrečná (a současně titulní) próza. Stejně jako předchozí kousky je vyprávěna v první osobě, ovšem v tomto případě se jedná o osobu ženskou (prvek, jehož začínám poslední dobou využívat čím dál víc). Hrdinkou je dáma, jíž se postavila do cesty nevyžádaná životní křižovatka, a ona hledá způsob, jak žít dál a nezhroutit se z toho (řečeno s trchou nadsázky). V této situaci potká dosti nekonvenčního chlapíka, který rozhodně není učebnicovou ukázkovou partnera vhodného pro blažené perspektivy zalité jitřním sluncem. Jejich bizarní love story je vyprávěna s notnou dávkou humoru, který se občas ochotně převléká za sžíravou ironii. Na konci článku připojuji další krátkou ukázku z tohoto opusu.
Výše zmíněnými "staronovinkami" jsou prvotiny Mirka Vostrého, které se vracejí do hry po vyprodání nákladu. Zatímco v případě Nočního výpravčího se jedná o dotisk, Kočičák se dočkal druhého, mírně přepracovaného vydání. Těšit se můžete na příběhy, napsané typickým autorovým rukopisem: mísí se v nich tajemno s humorem a napětí s hlubokým pochopením pro člověčí boj se záludnostmi existence. Nechybí Mirkův typický laskavý pohled, který dokáže pohladit i uprostřed víru dramatického děje.
A co bude dál? No, letos toho bude nemálo …
Nejlepší sezona z pera pozoruhodného glosátora Davida Bochníčka se poněkud vymyká z dosavadního edičního zaměření tofany. Fotbalové fejetony plné svérázného humoru jsou postaveny na hledání běžným okem neviděných paralel mezi sportovním děním a společenskou, politickou a jinou realitou. Vznikl tak seriál originálních reportáží, které čtenáře pobaví, ale i přivedou k zamyšlení. Skvělý vánoční dárek pro malé i velké kluky!
6 hlasů lásky je sborníkem poezie šestí současných českých a moravských básníků. Jak název napovídá, vybraná tvorba je propojena tematickým vláknem lásky - ovšem lásky v různých a často dost neobvyklých podobách. Kniha je pokusem představit báseň jako sdělný a umělecky nesmírně hodnotný literární útvar, který v posledních desetiletích neprávem ustupuje do stínu. (Pozn.: výše zobrazená ikonka obálky je pouze jedním z předběžných návrhů - konečná podoba dosud není známa.)
V poetickém duchu je vyprávěn i Příběh o cestě - kalendář na rok 2020. 12 měsíců = 12 fotografií + 12 básní. Osobité a meditativně "nabité" fotografie Ivo Malého se pojí s mými verši, tvořícími cyklus, jenž jsem kdysi nazval Malou křížovou cestou. Pašijový příběh se zde dostává do nevšední filosofické polohy. Exkluzivní vánoční dárek pro milovníky poezie a výtvarného umění ...
Na závěr připojuji slíbenou ukázku z titulní prózy právě vydaného sborníku povídek Tenčí než vlákno pavučiny:
Na poště v tuhle dobu ani noha. Teda kromě úřednice za přepážkou.
Čekala bych nějakou protivnou bábu, ale tůdle nůdle.
Nádherná ženská s bezvadnou tajlí. A senzačně oháklá. Ošemetná pětatřicítka. Pikantní typ. Chytlavá jak suché roští, čúza jedna.
Klášter na ni! A řeholit!
Sotva zmerčila Hynka, utonula v beznadějných rozpacích. Nevěděla kam s očima, kam s rukama, kam s mozkem.
A ten můj moula na ni vejral jak na svatý obrázek.
Kuš! Hůůů! Nečum! Tady mě máš! Hej!
Prdlačky. Přestala jsem existovat.
Vrkal na ni jak holoubek. A ona mlela krávoviny, rudá až na zadku.
Co, vy dva?! Nechcete si to rovnou rozdat?! Já se kdyžtak půjdu zatím projít. Nemusím vidět všechno.
„Aha … a vy … si chcete … tu zásilku vyzvednout?“ mektala.
Tohle ho přece jen zarazilo.
„No … ano. Proto jsem přišel.“
„Tak já ji … teda … půjdu asi najít.“
No, běž. A už se nevracej, huso. A kdybys náhodou zakopla a srazila si vaz, žádná škoda.
Nesrazila.
V momentě byla zpátky, ovšemže s jinou obálkou. Ale na druhý pokus už to trefila.
„Mohl byste se mi tady upsat, prosím,“ žvatlala jak roztoužená puberťačka.
Hynek ji ocenil kluzkým pohledem a podškrábl doručenku. Tak bych řekla, pejsánku, že nakonec budeš stejný vošoust, jako všichni ostatní. S Vojtou by sis mohl podat ruku.
A ty pusinko za šaltrem, ty bys potřebovala, aby ti někdo ukousnul kozu. Třeba já. Ale to nepůjde, protože žádnou nemáš. Chááá!
Slíbila jsem si, že na sobě nedám nic znát. A celou epizodu přejdu shovívavým mlčením. Jakože nad takovou malicherností mávám hnátou.
Jo, máte pravdu, nedokázala jsem to. Ještě pořádný kus před Opočnem mi to nedalo a procedila jsem mezi zuby:
„To pokaždé tokáš jako pitomec, když se před tebou začne natřásat nějaká krůta?“
Uculil se. Nešlo přehlédnout, jak mu moje scéna lichotí.
„O čem to mluvíš?“
„O čem asi?“
„Vím já?“
„Neser! Mohl ses z té pošťačky úplně pominout!“
Chechtal se čím dál víc.
„Hele, a to jsi vždycky taková hysterka? Jen abych věděl.“
Hysterka? No dobře!
Bobánku, ty vůbec netušíš, jak takový hysterák vypadá.
A těš se, až ti ho předvedu!