Pomalá voda:

recenze Jany Langerové (kultura21.cz)         recenze M. A. Svobodové         recenze Denisy Kimlové

Absolutně skvělé. Moc mě bavilo spojení doby před sto lety a dnešní hovorový jazyk, včetně dnešního myšlení. Chvílemi jsem se smála nahlas, třeba situace při zpovědi byla fakt náramně vydařená. U téhle knihy člověk lituje, že je to taková jednohubka, kterou navíc musí zhltnout na posezení.
Musím říct, že Jiří Raichl mě fakt baví. (knihovniceVS, prosinec 2021)

Slunce v podhlavníku:

Velice silná poezie stojící na brilantních výrazových finesách. Hra se slovy, obrazy, emocemi... paráda. Ponořil jsem se velice hluboko a nemohl vyplavat. Tak má člověk prožít opravdovou báseň, řekl bych. A to nejsem zrovna typický milovník poezie. (DoktorAntonio, 30. srpna 2021)

Básně, které chvíli hladí, chvíli mrazí, chvíli hýčkají srdce a chvíli jdou emocím až na dřeň. Navíc: ilustrovány nádhernými fotkami. Ano, opravdová poezie. Víc o tom v mé recenzi... (CleoXandra, 13. května 2021)

Ač poezie není můj prioritní žánr, musím uznat, že tenhle básnický sborník mnou neuvěřitelně rezonuje - také díky nádherné synergii slova obrazu (kniha je ilustrována autorovými fotografiemi z Orlických hor a okolí). (SugarDolly, 4. května 2021)

Mám se dobře, ale špatně to snáším:

Název knihy mě zaujal a rovnou i trochu pobavil - a taky přednasměroval, protože jsem čekala určitě cosi jiného, než co jsem pak četla. Ale rozhodně nejsem zklamaná. Další velice čtivé příběhy tohoto nenápadného autora mě doslova přikovaly lampičce. Nejvíc mě dostala prostřední povídka "Příliš blízko slunci" - vtipná, nostalgická, dojemná, a pochopitelně i napínavá, jak už to tak u Raichla bývá. (SugarDolly, 17. října 2020)

Další zajímavá kniha tohoto poněkud "utajeného" autora. Chutnala mi zatím ze všech nejvíc, i proto, že jednotlivé příběhy mají společnou tematickou vazbu na události z nedávné historie naší země, což mi jako milovníkovi literatury faktu docela sedělo. Líbí se mi, jak působivě je kolem toho vystavěn děj nepostrádající dobrodružství, vtip (občas hodně břitký), dojemné scény a sem tam i nějaký ten paranormální jev :). Moc hezky se to čte, díky svižnému vypravěčskému stylu. (HenryOsmý, 5. října 2020)

Příběh o cestě (poetický kalendář 2020):

Tenčí než vlákno pavučiny:

Ok, takže jsem se po několika minutách řehotu vyhrabala zpod stolu. Pane Jiří, Vy máte u mě doma kamery? A vidíte mi do mailů? :) Jako prudce ze života a hlavně klobouk dolů nad schopností psát z pohledu ženy. (Věrohodně.) Přeji veliký úspěch a velikou radost.
P.S. Znudění pavouci v rohu cimry mě rozkrájeli. :) (Bari Kin, červen 2019)

Po delší době jsem našla knížku, do které se ponořím a ztrácím pojem o čase. (Viki Dankiv, 7.3.2020)

Přečteno jedním dechem. Je osvěžující užít si občas knížku, která se jaksi vymyká. (DoktorAntonio, 25.9.2019)

Četla jsem všechny tři dosud vydané knihy tohoto autora a musím říct, že každá další je o chlup lepší než ta předešlá. Ani v novém nášupu nechybí kousavý sarkasmus, strhující děj a obratné hrátky s češtinou, podpořené bohatou slovní zásobou. Hlavní částí knihy je jakýsi zkrácený román psaný z ženského pohledu: musím smeknout před pisatelovou schopností ponořit se do holčičího prožívání. (SugarDolly, 23.9.2019)

Další poutavé čtení od pozoruhodného vypravěče. Nemůžu si pomoct, strhující styl dějové stavby tohoto autora mi vysloveně sedí. Od jeho knížek se mi nedaří odtrhnout. (tannasja, 19.9.2019)

Povídky, které se čtou jedním dechem. Svérázné a nesmírně nápadité zápletky dokážou pobavit, napnout a překvapit nečekanou pointou. A mezi řádky je zakódováno hodně materiálu k zamyšlení. Skvělá kniha, která se na první pohled tváří jako oddechovka, ale ve skutečnosti je v ní mnohem víc … (HenryOsmý, 17.9.2019)

Zítra už bylo:

Moc zajímavá kniha. Tolik vtipné ironie a laskavého cynismu na malém prostoru jsem ještě nezažil. Ale není to jenom legrace. Zatraceně snadno to umí vlézt pod kůži a dloubat do duše ... (DoktorAntonio, 1.8.2019)

Tahle kniha mě překvapila i zaujala zároveň. (CleoXandra, 7.2.2019)

Povídky nejsou zrovna moje parketa, ovšem občas po nich taky rád sáhnu. A tyhle mě fakt zarazily. V dobrém slova smyslu. Byť ne všemu jsem rozuměl, vše na mě působilo. A nedalo se na to nemyslet ... (HenryOsmý, 6.2.2019)

Originální, svižná, pestrá… Tahle knížka mi připomíná známý citát z Forresta Gumpa: „My mom always said life was like a box of chocolates. You never know what you're gonna get.“. Jde o povídky žánrově tak rozmanité, že každá z nich překvapí. Vtipné, tajemné, znepokojivé i provokující…. ani na chvíli nenudí. (Jako dobrá bonboniéra, kde každý kousek vám chutná :-)) 
Vůbec by nebylo špatné načíst je jako audioknihu! (Zuck01, 1.2.2019)

Kniha je obrovskym autorovym posunem oproti knize prvni. Myslim, ze tenhle zanr sedi autorovi vice. Byt cela kniha jako povidka prvni nevahala bych a dala 5*. Verim, ze v takovem nadechu by autor zvladl napsat celou knihu... Nicmene autorovo psani na me pusobi misty dost zvlastne. Nicmene velmi pozitivne hodnotim autoruv vyvoj. Dobra prace. (Bajusik, 30.1.2019)

Tahle knížka mě moc překvapila, protože jsem od ní fakt nic nečekala. Dostalo se mi to do ruky náhodou. Začetla jsem se do toho na první našlápnutí a nešlo se odtrhnout. Vtipné, originální, s nečekaným rozuzlením zápletek jednotlivých příběhů. Zajímavé byly i úvahy na spirituální témata. (SugarDolly, 17.1.2019)

Výborná knížka. Příběhy pestré, plné překvapení. Kvapem ubíhající dějová linka Vás nenechá ani jeden příběh nechat rozečtený. Až na konci se zastavíte, s úsměvem a zamyšlením, protože myšlenky hrdinů jsou možná někdy i Vaše (pochopitelně dobře skryté) a něco Vám říká, že ten nahoře se dobře baví, když pozoruje Vaše lidské počínání, stejně jako se výborně bavíte nad knížkou Vy :-) (Adelaine1, 20.12.2018)

Zítra už bylo je sbírka poutavě napsaných povídek s neobyčejnými zápletkami. Autor je mistr dialogů, díky kterým jste vtaženi do příběhu a osobně ho prožíváte. Napětí, záhady, občas trochu tajemna. A nezbytná dávka sympatického humoru. Nápady jsou někdy až absurdně neskutečné, jindy má čtenář pocit, že se ponořil do události, která se opravdu stala a kterou mu autor kousek po kousku odhaluje až k nečekanému rozuzlení. Tahle kniha je přesně to, co si chcete přečíst po náročném dni nebo si tím zpříjemnit dovolenou. (Mirek Vostrý, 8.12.2018)

Poblíž nebe:

„Milostný román z pohledu muže“, jak píše autor na obálce – a žena se nestačí divit. Knížku četla řada mých kamarádek, a reakce byly vesměs podobné: „Cože? Tak ti chlapi jsou vážně takoví?“ Vzhledem k tomu, že knihu napsal jeden z nich, a jde tedy o pohled zevnitř, tak asi ano – nebo alespoň jejich část. Hlavního hrdinu (a vypravěče v jedné osobě), z jehož pohledu se příběh odehrává, byste nejradši zabili. 
Naštěstí to u toho neskončí. V druhé polovině knihy a zejména v závěru se člověk přistihne, že tomu darebákovi chtě nechtě začne držet palce. Potkává osudovou ženu, pro niž je ochoten mnohé obětovat… Co mě opravdu dostalo, byl Denisin dopis „na rozloučenou“. Tak naprosto autentický, jako bych ho psala sama. Skutečné vztahy nebývají jednoduché, obzvlášť, když se k nim člověk snaží propracovat po tolika letech karambolů a kdy je těžké tomu druhému věřit… 
Na tuhle knížku hned tak nezapomenete, to je jisté. 
Autorovi velkou pochvalu za svižný a čtivý styl! (Zuck01, 29.1.2019)

Po přečtení "Zítra už bylo" jsem sáhla i po autorově prvotině. A opět se nezklamala. Příběh, vyprávěný hlavním hrdinou, je občas komentován s až syrovou otevřeností, ale všechno pěkně odsejpá, vtipně a dynamicky, že si člověk ani nevšimne, jak se z rozverného začátku ocitnul v nitru setsakra hutné zápletky ... (SugarDolly, 28.1.2019)

Kniha se cte dobre, i kdyz nektere dialogy mi az vadily. 4lete dite urcite nepolemizuje nad biologii a jeho otcem. Vadilo mi mysleni vsech hrdinu, stridani partneru v posteli... Pokud bych to mela brat s nadsazkou na dnesni spolecnost pak asi dobry. Pokud bez ni, pak za me tragedie. (Bajusik, 12.1.2019)

Je to sympaticky napsaný příběh - vlastně několik příběhů, které nenásilně plynou a navazují. Je tam vztah k přírodě, příhody, které se staly nebo i mohly stát, průšvihy i rány osudu, filosofování nebo spíše přemýšlení o životě, jistota-nejistota vztahů se ženami a jistota chlapských vztahů s přáteli. Muž středních a pozdních let v nich najde sebe, své touhy, výhry i prohry, které páchal celý život a (doufejme) páše do stáří. Ženy by mohly zjistit, že ten jejich je vlastně docela normální. (Čtvrtplž, 2.8.2018)

Milé, vtipné, neotřelé příhody ze života hlavního hrdiny jsou jemně protkány pokorou k přírodě a k životu. Knížku jsem přečetla jedním dechem, vřele doporučuji :-) (Adelaine1, 13.6.2018)